Turecko

Do Turecka se poprvé podívala pouze Barča s kamarády, když si na cestě po Balkánu v roce 2006 stopem odskočili do Istanbulu. Tato země ji tak nadchla, že jsme se tam o prázdninách 2007 vypravili skoro na celý měsíc. Naším hlavním cílem byla po Istanbulu skalní města v Kappadokii, kde jsme se bohužel podívali i do místní nemocnice (Dan si zlomil ruku v zápěstí). Následoval pokus o výstup na sopku Erciyes Dagi a přesun do pohoří Ala Daglar, kde nenemocná část výpravy zdolala i vrchol Demirkazik (3 756 m. n. m.). Na závěr jsme se odměnili parádním stopováním (kde se nejvíce ukázala turecká pohostinnost) do městečka Olympos. Tam jsme si užili moře i ohníčky plápolající přímo ze země v nedalekých Chimérách. Těsně před odjezdem jsme ještě strávili den v turistickém Pamukkale – travertinová jezírka a v Izmiru, odkud už nás čekalo jen stopování do Bulharska (Svilengrad), odkud nám jel vlak domů.

Jelikož je Turecko velká země a jedna měsíční návštěva byla žalostně málo, rozhodli jsme se v roce 2009 cestou do Arménie a Gruzie navštívit znovu Kappadokii a strávit pár dní i v pohoří Kačkar. Ačkoli nám nejprve horské počasí nepřálo, nakonec se umoudřilo a my jsme mohli zdolat nejvyšší vrchol Kačkar Dag (3 937 m. n . m.). Odtud už naše kroky vedly na autobusy směřující ke gruzínským hranicím.

Turecko je země plná přírodních krás, pro nás nezvyklé architektury a velmi milých a pohostinných lidí, proto doufáme, že některá z našich dalších cest nás tam zase zavede.

2009, 2006

2006

Text od Hynka

...

Můj zápis

Pod Demirkazikem Bára+Ďábel+Dan vyráží na stop, stopujeme ve stínu. Jezdí hrozně málo auto. Zastavují nám 2 chlápci a vezou nás do Čamardi. Procházíme na okraj a nabíráme vodu ve studánce ve stromě, stopujeme u benzinky. Bere nás chlápek s ženou vzadu, ale pouze 5–10 km. Vyhodí nás u krav, stopujeme u odbočky na vesnici. (Všechny 3 stopy stopla B). Střídáme se. Zastaví nám borec, kter ý se s námi bavil v Čukurbag, s nějakým opravářem. Bojíme se, že budeme platit, veze nás na krásno usilnicí do Pozanti. Po cestě se zastavujeme pro vodu u trubky (sprcha). Pokračujeme do Pozanti a jsme vyhozeni u benzinky, staví se nová dálnice? Jdeme na WC. Pak přes koleje do borů. Zastavují nás 3 opilí Turci - politici? Nevaříme, je moc sucho a ležíme kousek od elektrárny. Je nechutné vedro. Adoptujeme Danečka. Budík na 5.30. Hodinu se balíme a jdeme na stop k benzínce. 7. auto (já) náklaďák nás bere přes Mersin do Silifke. Bolí nás zadky, ale jsme na pobřeží a na silnici do Antalye. Děláme pauu a kupujeme si pití. Pán z obchodu se s námi dává do řeči. Donese třešna a hrozny. Měl škodu favoritu, nabízíme mu Turkacolu. Pak pokračujeme. Napsal jsem si seznam měst na pobřeží, přes která pojedeme (Finike, Korkuteli, Kumaušari, Denizli). Stopujeme a Dan staví Alfu Romeo s klimatizací. Jede v ní kluk s přítelem. Nic moc angličtina, mačkáme se, ale jedeme s nimi tak 8 hodin do Antalye serpentýnami. Zvou nás na oběd "sitme" a ayran v restauraci u silnice přišel vhod. Pokračujeme, vaří se nám auto. V Gazipaša nás zvou na plechovku pepsi a sušenky. Jedeme dost pomalu. Kluk jede na prázdniny za otcem na jachtu. Čekáme s autem v chládku. Já fotím. Kolem Alanye pěstují banány. Měníme řidiče (lpešatý). Ten je údajně učitel chemie. Málem bouráme... Chce pomoci s hledáním přítelkyně v Evropě. Jede pro přítele na letiště. Vyhazuje nás 14 km před Antalyí. Marně stopujeme. Asi po 30 minutách nám zastavuje autobus, který nás veze do města za 2,25 YTL vystupujeme a na otázku Kemer nám ukazjí na další autobus, přestupujeme za 1YTL. Ptám se mladých lidí na autobus do Kemeru. Řidič nám uáže, kde vystoupit. Vyhazuje nás na předmětís, odkud jede za 4 YTL Kemer express. Jedeme asi hodinu klimatizovaným busem, za tmy nás vyhodí v Kemeru. Je nechutné dusno. Jdeme z města pryč, jen nakupujeme v Bim kečup a chleba. Pokračujeme pryč. Lezeme nad domy. Na konci cesty zastavujeme. Jdu se mrknout na kopec, ale jsou tam skály a ostnaté keře. Zůstáváme na vyhlídce na Kemer. V noci ppřijíždí auto, ale jak nás vidí, se "sorryů se poroučí. Ráno jdeme stopovat na Kumirov (?). Dlouho stojíme (30 minut). Jezdí hlavně autobusy, taxi... Zastavuje nám malá dodávka s kuchaři. Jedou asi 10 km, vyhazují nás ve vesnici, kde dál stopujeme chlapíka z Istanbulu. Klimatizovaným autem jedeme až do Chimaery. Jsme na pláži v 9.00. Jdeme do Olymposu. Žádný meloun tam nemají, vracíme se, ale chtějí po nás 2 YTL. Dan po chvíli prochází, my platíme (skoro i za něj). Najdeme místo pod keři, kde čekáme na ostatní. Jdeme pro vodu a meloun. Po návratu posíláme Dana pro Jirku. Když je pryč, přichází Hynek a Béďa. Koupeme se, jdeme pro Jirku. STOP Z BEYCIKU Já s B. Dan s Hynkem pokračují do hor, my s Čikim a Béďou jdeme stopovat na Finike. V obchodě kupujeme ledňáky a posléze stopneme dědoučka ve volkswagnu. Sveze nás krokem na silnici. První auto nás bere do Kumluci. Procházime po ulici a stopujeme u melounů. Po cca 25 minutch nás bere ženská do Finike. Má narozeniny a doporučuje Avlan Golu. Vyhazuje nás ve městě v krásné řeky. Kousek popojdeme a stopujeme asi po 15 minutác nás bere děda před Elmali. Plává mě po stejně a 2x vřeme. Jezero je vyschlé, jedeme dál. Vyhazuje nás na křižovatce a chce 10 YTL. Hrajeme blbý a chudý, tak naštvaně odjíždí. Chvilku přemítáme na zastávce, otravuje nás nějaký děda. Pak stopujeme do Korkuteli. Bere nás podnikatel, který docela umí anglicky, veze zákazníka z Číny. Kolem nekonečné kolony policejních aut. Dobře si pokecáme, přes Dardanely se pr dý. Bydlí u hranic s Gruzií. Obchoduje s mramorem. Doporučuje nám památky. Vyhazuje nás v Korkuteli, odkud jdeme nahoru do lesa odpočívat. Spím cca 2 hodiny. Pak pokračujeme k jezeru. Sms od Čikiho. Jdeme rychle k jezeru, ale zatmíme, tak spíme u cesty. Hrobka... Vstáváme a hledáme cestu k jezeru. 2 želvy. Jdeme keři do vesnice. Scházíme k hrázi přehrady, elektrárna. Kanály do vesnice. Stoupáme kolem starého domu k vchodu do prostu přehrady. Sedíme v altánku (lžíte, cigarety), dopisuji deník. Jíme. Pak pokračujeme kolem vody po cestách, posléze po pěšinkch. Vyschlé keře, mrtvá země. Na příhodném místě děláme oheň (vločky) a jíme. Koupu se. Pak pokračujeme přes dasy (blumy, višně, meruňky) do Derekoy. Zde sedíme na zastávce (voda), pak v obchodu (druhá vesnice?). Kupujeme si divné leďánky a šumáky. Za vesnicí konečně stopujeme. Dva učitelé - nimrodi, vyhazují nás asi po 12 km nad údolím. Čekáme asi 10 minut a vezme nás chlápek. Jede hrozně pomalu a my zjišťujeme, že jsem na špatné silnici. Stopujeme do obou směrů. Zpět na Korkuteli a vpčed na Tefenni. Po 25 minucáth nás bere auto od bahna - opět prodejce mramoru - Denizli company. Jede až do Denizli se zastávkou v pobočce - kamenolomu. Tam nám vaří čaj. Po cca 20 minutách pokračujeme. Kupuje nám oříšky, coca-colu. Do Denizli přijíždíme v cca 20.10. Hned nás vedou na autobusák, odkud jede bud do Pamukkale. Ten vščak za městem zastaví policajti a stojíme cca 15 minut. Pak nás vyhodí za 1,75 YTL/os. ve venici, kde nám hned začnou nabízet hotely atd. "be careful". Lezeme do kopce do lesa. Otravují nás psi - pítko. Pak hledáme místo na spaní. Jeden pes se nás furt drží (Bára?). Jdeme spát. Budík 4.00. Ještě je tma, tak spíme dál. Asi za hodinu vycházíme, ale na pokladně nás zkásnou o 10YTL za vstup. Jdeme bosky nahoru. Za bazén se platí 18 YTL - jdeme snídat do amfiteétru. Pak se procházíme po památkách. Když procházíme, vidímě čikiho s Béďou v pavrku. POKRAČOVANI Jdeme rychle na stop do Izmiru. Napřed bored do Denizli - vyhazuje nás na autobusáku. Jdeme pššky za město, berou nás sami od sebe za město - dávají nám ubrousky. Za chvilku nám staví mukl s falešnýma hadrama, který nechutně valí do Izmiru (170 km/h a vís). Doveze nás do klubu, kde nás hodí a napájí. Mluvíme rusky. Pak nás jedem arkadaš vede k metru. Máme jet na Konat (1, 25 YTL). a pak busem do Narlidere. Za 1,5 YTL jsme tam během 30 minut - u Šehitliku. Píšeme Katce a za chvilku nás veze Voilan domů. Sedíme na balkoně.

2009

info